Pepř zelený celý

Zelený pepř má jemnější chuť a aroma než černý. Celý se používá na nakládání zeleniny, uzenin nebo sýrů. Nadrcený pepř můžeme přidat do marinád, na steaky nebo do omáček. (více)

Anglický název: pepper green

Latinské jméno:  Piper nigrum

Používaná část rostliny: plody

Chuť a vůně: typická pepřová vůně se zemitým nádechem u černého pepře.

Zeměpisný původ: Indonésie

Použití pepře v kuchyni

Bez nadsázky lze říct, že pepř ovlivňoval historii lidstva podobně jako zlato, nebo dnes ropa. Jeho pikantní chuť s lehce nasládlým aroma dokáže povznést takřka každé jídlo. Pepř se velice dlouho přidával do perníků, vyrábí se čokoláda s pepřem, pepřem se ochucují alkoholické i nealkoholické nápoje a v Indii je oblíbený i čaj s pepřem.

Různým zpracováním se vyrábí pepř černý, zelený a bílý.

Černý pepř je nejčastěji používaný.  Má příjemné zemité aroma, které se mísí s lehce nasládlou vůní a výraznou pepřovou chutí. Používá se mletý, drcený nebo celý. Mletý pepř najdeme snad v každém jídle po celém světě, přidává se do polévek, omáček, na zeleninu i na maso. Drcený pepř se často používá na přípravu masa, steaků a ryb. Větší kousky pepře mají výraznější a sytější aroma, které se pomalu uvolňuje do masa. Používá se také pro svoji typickou barvu a strukturu, která dodá pokrmu zajímavý vzhled. Celý pepř je velmi tvrdý, proto se používá pouze na aromatizaci a přímé konzumaci se vyhýbáme. Přidáváme ho proto do vývarů, omáček, při nakládání zeleniny nebo uzenin, při vaření rýže nebo luštěnin.

Zelený pepř má jemnější aroma a svěží chuť, a také je méně ostrý než černý pepř. Používá se převážně celý nebo drcený. Celé kuličky zeleného pepře jsou měkké, a proto se často přidává do paštik, nádivek, sýrů nebo rolád. Drcený pepř se často používá na přípravu steaků nebo kuřecího a rybího masa.

Bílý pepř je výraznější a ostřejší než černý pepř. Na rozdíl od černého a zeleného pepře je zbaven slupky, která obsahuje cukr. Proto nemá nasládlé aroma a intenzivněji vnímáme čisté pepřové aroma. Bílý pepř se nejčastěji používá mletý, protože je velmi tvrdý. Svoje místo má ve smetanových a sýrových omáčkách, kde by černý pepř pokazil vzhled pokrmu.

Historie:

Pepř pochází z jižní Indie a do Evropy ho jako první přivezl Alexandr Veliký. Běžně se používal ve starém Římě, ale již tehdy to bylo velice žádané, a proto drahé koření. Dokonce při obléhání města barbary zaplatili Římané obrovské výkupné ve zlatě, stříbře a pepři. Se starým Římem však skončila i dostupnost orientálního koření v Evropě. Na dlouhou dobu značně ochabl obchod mezi Evropu a Asií, ubylo totiž bohaté a rozmařilé klientely. Obrat nastává až ve 13. století po cestách Marka Pola do Číny. Obchod se opět rozeběhl a o výnosnosti obchodu s kořením a jiném orientálním zboží m svědčí rozvoj měst, která se stala centry tohoto obchodu. Nejdříve to byla Konstantinopol, kam mířili arabské karavany z východu a evropští kupci ze západu. A po rozvoji námořní dopravy převzaly vládu a s ní neuvěřitelné zisky Benátky. Černý pepř si dlouho držel svoji vysokou cenu a často se používal jako platidlo, platily se v něm daně, pokuty i třeba výkupné. Touha po rychlejší a snazší cestě koření do Evropy uvedla do pohybu i zámořské objevy v 15. Století, začátek koloniální éry, která skončila až ve 20. století.

Pěstování a zpracování:

Pepřovník černý (Piper nigrum) je popínavý keř s 6-7 m dlouhými větvemi. Květy pepře připomínají z našich krajů asi květy vrb. Po odkvětu vyrostou hrozny plodů dlouhé asi 10 cm. Plody jsou zpočátku zelené a při dozrávání přecházejí do červené.

Černý pepř se sklízí těsně před dosažení zralosti. Nejčastěji, když první kulička v hroznu začne červenat. Poté se nechají jeden den při pokojové teplotě, aby proběhla fermentace podobně jako u čaje, kávy, nebo kakaových bobů. Fermentace je oxidace tříslovin a dalších látek v obalu plodu a zapříčiní zčernání povrchu pepře. Druhý den začíná sušení na slunci a závěrečné čištění a zbavení nežádoucích příměsí.

Zelený pepř se sklízí jako první, dříve než začnou bobule červenat. Neprobíhá fermentace, ale plody se ihned suší teplým vzduchem nebo se nakládají do slaného nebo kyselého nálevu.

Bílý pepř se sklízí později než černý, až když všechny plody mají jasně červenou barvu. Kuličky se musejí zbavit slupky, proto se ponoří do pomalu tekoucí vody až na jeden týden. Slupka se naruší a může se strojně oddělit. Bílý pepř je dražší než černý, protože při dozrávání hrozí hniloba a také výrobní proces je nákladnější.