Hřebíček celý

Nádherné celé hřebíčky ve velikosti 10 - 13 mm. Nerozlámané a plné aromatických olejů.

Hřebíček - koření, které psalo historii

Hřebíček je aromatické koření, které se využívá nejen v kuchyni, ale i v tradiční medicíně a kosmetice. Sušená poupata stromu hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum) mají intenzivní vůni a kořeněnou, lehce sladkou chuť. Hřebíček se používá při přípravě sladkých i slaných pokrmů, zejména v asijské, indické a evropské kuchyni. Kromě kulinářského využití je ceněn pro své antiseptické, protizánětlivé a analgetické vlastnosti.

Použití hřebíčku v kuchyni

Silná a aromatická vůně hřebíčku se využívá převážně v kombinaci se sladkými pokrmy a moučníky jako jsou perníky, jablečné dezerty, čajové pečivo nebo nákypy. Celý hřebíček se také používá do punče, svařeného vína i do čajů. Bývá i součástí vonných směsí (pot pourri) spolu se skořicí, badyánem a kardamomem. Při dávkování hřebíčku však musíme být opatrní, protože obsahuje trpké znecitlivující silice. Toho ostatně využívali léčitelé po celém světě. Zvláště při bolestech zubů doporučují žvýkat hřebíček, který bolest otupuje.

V Číně a Indii se hřebíček však používá s mnohem větší fantazií. Je třeba součástí známé směsi koření pěti vůní, spolu s badyánem, sečuánským pepřem, čínskou skořicí a fenyklem. Tato směs se tradičně používá na přípravu kuřecího a vepřového masa a najdeme ji v pokrmech po celé jižní Číně i v těch nejzapadlejších pouličních stáncích. V Indii je tradiční součástí směsi garam másala a různých druhů karí.

Síla hřebíčkového oleje

Hřebíček obsahuje velké množství silice eugenol (10 až 20%), která je mimo jiné silným antiseptikem. Pro jeho desinfekční účinky a potlačování bolesti se přidává do ústních vod a do zubních past a zpracovávají i farmaceutické firmy.

Historie hřebíčku

Jako první jeho účinky využívali Číňané už před více jak 2500 lety. Z té doby se nám zachovaly záznamy o obchodování s hřebíčkem a o jeho použití u dvora. Každý, kdo měl tehdy audienci u císaře, musel žvýkat hřebíček, aby císař nebyl pohoršen zápachem.
Dováželi ho z Moluk, kde ho domorodci sbírali z divoce rostoucích stromů v džungli. Pak tyto ostrovy objevili Evropané (začátek 16. století). A když zjistili, že toto koření, které mělo Evropě cenu zlata, zde roste na stromech, roztočil se kolotoč bitev, zastrašování a vypalování celých ostrovů. Dnes se již naštěstí hřebíček pěstuje v tropech po celém světě a pěstitelé a obchodníci bojují jen cenou a kvalitou.

Hřebíček celý, ilustrační foto: Shutterstock

Pěstování a zpracování hřebíčku

Pěstování hřebíčku vyžaduje určité zkušenosti.  Hřebíček se totiž sklízí jako poupata těsně před rozkvetením. Poupata se každým dnem zvětšují, obsahují více silic a samozřejmě nabývají na ceně. Jakmile však hřebíček rozkvete, ztratí svoji cenu. Po sklizni stačí hřebíček usušit na slunci a může být expedován. Největšími producenty hřebíčku jsou nyní Madagaskar, Zanzibar a Indonésie. Indonésie má však tak obrovskou spotřebu hřebíčku, že musí tuto surovinu ještě dovážet. Hřebíček zde totiž míchají s tabákem a dělají z něj velmi populární cigarety (tzv. kretek). V Indonésii se nasládlý kouř z těchto cigaret vznáší v kavárnách, v tržnicích, na autobusových zastávkách i v autobusech a vlacích.

Pěstování hřebíčku, foto: Shutterstock

Hřebíček v kostce