Majoránka

Tato naše majoránka je pěstovaná a zpracovávaná v Německu, přesně ve spolkové zemi Durynsko. Pěstování původního druhu v mírném pásmu zaručuje krásnou, silnou vůni, kterou známe z majoránnky vypěstované v českých horách. Její silnou vůni oceníme při přípravě polévek, omáček, nádivek a bramborových jídel.

Anglický název: marjoram

Latinské jméno: Majorana hortensis

Používaná část rostliny: listy

Chuť a vůně: lehká vůně čerstvých bylin a sena, mírně nahořklé aroma

Zeměpisný původ: střední Asie, severní Afrika, Evropa

Použití majoránky v kuchyni

Majoránka je typické koření evropské kuchyně, používá se téměř do všech typů pokrmů. Přidává se do polévek, omáček, při přípravě zeleniny nebo při pečení masa.  Velkým zpracovatelem majoránky je masný průmysl. Majoránka se používá do směsí do uzenin, sekané, salámů a párků. Přesto se majoránka hojně používá i na přípravu zeleniny, i když spíše na tepelnou přípravu než do salátů. Výborně se hodí do fazolí, zelí nebo brambor. Výborně se kombinuje s česnekem a tymiánem, což dobře známe při přípravě bramboráků nebo bramborových placek.
Čerstvá majoránka se výborně hodí na aromatizaci octů a olejů, do bylinkových másel nebo jako součást francouzské bylinkové směsi bouquet garni (spolu s tymiánem, estragonem, petrželí, šalvějí, bobkovým listem a dalšími bylinkami).
Majoránka se často používá při pečení a grilování mas, zejména skopového, vepřového nebo mletého masa.

Historie majoránky

Majoránka, jako domácí rostlina, se používá od nepaměti. V historické literatuře najdeme zmínky od Perských kronikářů, Římských učenců i středověkých léčitelů. V Řecku a Římě byla považována majoránka za rostlinu lásky a silné afrodisiakum, proto se používala hlavně při přípravě mastí a tinktur. Při svatbách byly nošeny věnce z majoránky a tento zvyk se uchoval v mnoha částech jižní Evropy dodnes.

Pěstování a zpracování majoránky

Majoránka se dnes nejčastěji pěstuje v Egyptě a jižní Evropě. Sklizené rostliny se suší a poté se strojově oddělují lístky od stonků. Nyní se používají dva druhy sušení. Klasický způsob je sušení teplým vzduchem, což je jednoduché, rychlé a levné. Druhý způsob poté využívá sušení mrazem, kdy se rostliny hluboko zmrazí a suchým vzduchem zbaví rostliny vlhkosti. Tento způsob sušení zachovává maximální množství aromatických látek, které se teplem uvolňují a unikají spolu s vlhkostí.