Zázvor drcený

Drcený zázvor je často používán do čajů, nálevů nebo při nakládání masa. Zázvor je drcený na rozměry 2-4 mm a je čištěný, proto neobsahuje prach, slupky ani jiné příměsi. Drcený zázvor má silnější aroma než mletý a delší trvanlivost. Nevýhodou je o něco komplikovanější zpracování při vaření ale pokud hledáte zázvor do indického yogi čaje nebo třeba na výrobu domácích likérů, je to nejlepší volba. (více).

Jiné názvy: ďumbier

Anglický název: ginger

Latinské jméno: Zingiber officinale

Používaná část rostliny: kořen.

Chuť a vůně: silné, hřejivé aroma, mírně nasládlé a nakyslé. Chuť je výrazná a ostrá.

Zeměpisný původ: jižní Čína

Použití zázvoru v kuchyni

čerstvý zázvor se nejvíce používá v čínské, thajské a indické kuchyni. Dává se do tradičních nudlových polévek se zeleninou a kuřecím a rybím masem. Je součástí mnoha druhů čatný (chutney) a karí past, které se používají v celém jiho-asijském regionu (Indie, Thajsko, Vietnam, Čína). Mladý zázvor nakrájený na tenké plátky se přidává i do zeleninových salátů spolu s mladými zázvorovými výhonky.

V Evropě se nejčastěji používá sušený mletý závor a to do pečiva, sušenek a perníků. Jeho výrazné aroma se také používá ke zmírnění nepříjemných pachů u ryb, zvěřiny nebo skopového masa. Drcený zázvor se používá na přípravu punče, svařeného vína a samozřejmě čajů. Je základem známé čajové indické směsi dáta masala, která se nejčastěji připravuje ze zázvoru, hřebíčku, kardamomu, skořice a bílého pepře. Tento čaj se tradičně podává s mlékem a cukrem. V Anglii a Severní Americe jsou také velmi populární zázvorová limonáda a zázvorové pivo.

Dále se můžeme setkat s kandovaným zázvorem, což je kořen konzervovaný cukrem. Takto upravený závor se nejčastěji podává k čaji místo sušenek.

V Japonsku se nejčastěji setkáme s nakládaným závorem. Jedná se o tenké plátky závoru naložené do nálevu z vinného octa. Podává se tradičně k sushi, spolu se sojovou omáčkou a wasabi (velmi ostrá pasta).

Historie zázvoru

Nikdo přesně neví, jak dlouho lidstvo používá zázvor. Mnozí soudí, že to může být jedna z nejstarších kulturních plodin. Z botanického hlediska proto hovoří skutečnost, že zázvor ztratil svoji přirozenou schopnost rozmnožovat se semeny. Zázvor se množí pouze oddenky kořenu, což botanici vysvětlují jako následek pěstování lidmi po mnoha tisíciletí. Další vodítko z oblasti Oceánie přináší i lingvistická antropologie (věda zabývající se vývojem jazyků). Jihovýchodní Asie je domovinou zázvoru se postupně rozšiřoval spolu s osidlováním nových ostrovů a teritorií. Vědci zkoumající vývoj jazyků v této oblasti odhadují, že výraz pro zázvor patří mezi nejstarší slova, jaká se dodnes dochovala.

Zázvor se dostává do Evropy relativně brzy s Arabskými kupci jako možná první koření dovezené z Asie. Pravidelné dodávky se objevují již v 9. století, a od té doby se již pravidelně objevuje v receptech po celé Evropě.

Pěstování a zpracování zázvoru

Zázvor lékařský (Zingiber officinale) je vytrvalá rostlina s hlízovitým kořenem, ze kterého vyrůstají až 1 m dlouhé oddenky, které jsou porostlé dvěma řadami úzkých listů. Pro pěstování se musí zvolit kvalitní vlhká půda, která však není přemokřená. Vyžaduje tropické klima ale je citlivý na zálivku a v případě přemokření rychle zahnívá. Závor se sklízí asi po 9 měsících, kdy začnou odumírat zelené části rostlin. Oddenky se vyjmou ze země a uloží se do tmavé suché místnosti pro další zpracování. Pro nakládání nebo sušení se závor musí oloupat pomocí horké vody a mechanického očištění. Poté se zázvor suší a dále zpracovává podle potřeb (sušení, nakládání, kandování). V současné době se zázvor pěstuje v celém tropickém pásu v Indii, Číně, Thajsku, Indonésii, Brazílii, Jamajce nebo v Nigérii.