Skořice cejlonská mletá

Jak vybrat tu pravou skořici pro váš recept

Skořice je pravděpodobně nejoblíbenější koření na světě, ale málokdo ví, že se pod tímto názvem skrývají dva fascinující, a přitom chuťově odlišné světy. Zatímco jedna vás pohladí jemností, druhá vás ohromí svou intenzitou. Aby byl váš kulinářský zážitek dokonalý, je dobré vědět, kdy sáhnout po té cejlonské a kdy po indonéské.

Naše cejlonská skořice pochází z prosluněných plantáží na Srí Lance a pro zachování té nejvyšší kvality a sametové textury ji necháváme mlít v Německu. Výsledkem je prvotřídní koření, které si zamilujete pro jeho ušlechtilost.

Skořice cejlonská mletá

Cejlonská vs. indonéská skořice

Rozdíl mezi cejlonskou skořicí (Cinnamomum zeylanicum) a indonéskou skořicí (Cinnamomum burmannii) není v kvalitě, ale v jejich chuťovém profilu. Je to podobné jako u vína – každá odrůda nabízí jiný zážitek.

Cejlonská skořice - jemnost v hlavní roli

Cejlonská skořice je proslulá svou ušlechtilou, velmi jemnou a přirozeně nasládlou chutí. Její aroma je komplexní – najdete v něm květinové podtóny a nádech exotického ovoce. Je světlejší, křehčí a v pokrmech působí elegantně a nevtíravě.

Indonéská skořice - intenzita, která zahřeje

Indonéská skořice, často označovaná jako Kasie, je tou „klasickou“ skořicí, kterou známe z dětství. Má výrazné, hluboké skořicové aroma a tmavší barvu. Její chuť je přímočará, lehce pálivá a velmi intenzivní, takže se v pokrmu rozhodně neztratí.

Kterou vybrat? Průvodce pro vaše vaření

Každá skořice exceluje v jiných disciplínách. Tady je jednoduchý tahák, který vám pomůže se rozhodnout:

Skořice cejlonská celá, zdroj: Shutterstock

Kam se lépe hodí cejlonská skořice?

Díky své delikátnosti je cejlonská skořice hvězdou studené kuchyně. Tam, kde nechcete, aby koření přebilo chuť ostatních surovin, ale jen je jemně podtrhlo.

• Snídaně - jogurty, müsli, ovesné i rýžové kaše.

• Zdravý životní styl - smoothies, proteinové drinky nebo raw dezerty.

• Lehké dezerty - ovocné saláty, chia pudinky nebo jemné krémy.

Kdy zvolit indonéskou skořici?

Indonéská varianta je díky své síle a odolnosti vůči vysokým teplotám nepostradatelná při pečení a v teplé kuchyni.

• Klasické pečení - jablečné štrúdly, perníky a kynuté buchty. Její aroma provoní celý dům a zůstane výrazné i po vytažení z trouby.

• Studená kuchyně - tradiční rýžový nákyp nebo krupicová kaše, kde milujete ten výrazný „skořicový“ štiplavý tón.

• Nápoje - svařené víno nebo horký mošt, kde potřebujete, aby koření „přebilo“ sílu alkoholu a ovoce.

Tipy na netradiční využití cejlonské skořice

Cejlonská skořice je v kuchyni neuvěřitelně hravá. Vyzkoušejte tyto kombinace, které vás možná nenapadly:

1. Exotická marináda na maso: Smíchejte cejlonskou skořici s trochou římského kmínu a olivového oleje. Tato kombinace dodá kuřecímu nebo krůtímu masu nečekaný orientální nádech, který je jemný a velmi voňavý.

2. Skořicové cappuccino: Zkuste místo posypání hotové pěny přidat špetku cejlonské skořice přímo do šálku předtím, než do něj nalijete kávu. Teplo kávy rozvine její květinové aroma mnohem lépe než studený posyp.

3. Zálivka na salát: Špetka cejlonské skořice v kombinaci s medem a citronem vytvoří luxusní dresink na salát z červené řepy nebo mrkve.

Tři druhy skořice

Jako koření se používají ve světě hlavně 3 druhy skořice. Je to skořice cejlonská (Cinnamomum zeylanicum), skořice indonéská (Cinnamomum burmannii) a skořice čínská (Cinnamomum aromaticum).

Cejlonská skořice (Cinnamomum zeylanicum) je mnoha špičkovými kuchaři a cukráři označována jako nejlepší skořice. Má světle hnědé svitky z tenkých plátků kůry. Má krásně jemné, subtilní aroma, a velmi čistou chuť bez stop štiplavosti nebo hořkosti. V porovnání s indonéskou skořicí obsahuje pouze stopové množství kumarinu. Cejlonská skořice se používá do desertů i při přípravě omáček a polévek asijské kuchyně.

Kumarin je přírodní toxin, kterým se rostliny brání před spásáním. Má lehce sladkou chuť a je obsažen třeba i v trávě.

Indonéská skořice (Cinnamomum burmannii) má hladké, světle hnědé svitky, které všichni známe ze svařeného vína. Má výrazné, typicky skořicové aroma, nasládlou chuť přecházející mírně do hořka. Indonéská skořice tvoří 99 % evropského trhu se skořicí. Je velmi aromatická, nenáročná na pěstování a zpracování, a proto relativně levná. Její nevýhodou je vysoký obsah kumarinu, který může být ve vysokých dávkách nebezpečný. Kumarin je rostlinný toxin sladké chuti, kterým se rostliny chrání před škůdci a spásáním. Ačkoli nikdy nebylo lékařsky dokázáno nepříznivé působeni kumarinu ve skořici, mnoho lidí se snaží této látce vyhnout. Evropské předpisy na potraviny jsou velmi přísné, ale obsah kumarinu ve skořici nelimitují ani nehlídají (na rozdíl od jiných potravin jako například žvýkaček, karamel nebo limonád).

Čínská skořice (Cinnamomum aromaticum) má hrubé, tmavé svitky a zemitou, aromatickou chuť přecházející do pálivosti. Používá se téměř výhradně v Asii – Čína, Vietnam, Barma, Thajsko. Do Evropy se dováží pouze okrajově a k dostání je hlavně v obchodech s asijskými potravinami.