Skořice cejlonská mletá

Cejlonská skořice je považována za nejlepší na světě. Má krásně jemnou vůni s ovocným nádechem. Obsahuje pouze stopové množství kumarinu (více).

Jako koření se používají ve světě hlavně 3 druhy skořice. Je to skořice cejlonská (Cinnamomum zeylanicum), skořice indonéská (Cinnamomum burmannii) a skořice čínská (Cinnamomum aromaticum).

Cejlonská skořice (Cinnamomum zeylanicum) je mnoha špičkovými kuchaři a cukráři označována jako nejlepší skořice. Má světle hnědé svitky z tenkých plátků kůry. Má krásně jemné, subtilní aroma, a velmi čistou chuť bez stop štiplavosti nebo hořkosti. V porovnání s indonéskou skořicí obsahuje pouze stopové množství kumarinu. Cejlonská skořice se používá do desertů i při přípravě omáček a polévek asijské kuchyně.

Kumarin je přírodní toxin, kterým se rostliny brání před spásáním. Má lehce sladkou chuť a je obsažen třeba i v trávě.

Indonéská skořice (Cinnamomum burmannii) má hladké, světle hnědé svitky, které všichni známe ze svařeného vína. Má výrazné, typicky skořicové aroma, nasládlou chuť přecházející mírně do hořka. Indonéská skořice tvoří 99 % evropského trhu se skořicí. Je velmi aromatická, nenáročná na pěstování a zpracování, a proto relativně levná. Její nevýhodou je vysoký obsah kumarinu, který může být ve vysokých dávkách nebezpečný. Kumarin je rostlinný toxin sladké chuti, kterým se rostliny chrání před škůdci a spásáním. Ačkoli nikdy nebylo lékařsky dokázáno nepříznivé působeni kumarinu ve skořici, mnoho lidí se snaží této látce vyhnout. Evropské předpisy na potraviny jsou velmi přísné, ale obsah kumarinu ve skořici nelimitují ani nehlídají (na rozdíl od jiných potravin jako například žvýkaček, karamel nebo limonád).

Čínská skořice (Cinnamomum aromaticum) má hrubé, tmavé svitky a zemitou, aromatickou chuť přecházející do pálivosti. Používá se téměř výhradně v Asii – Čína, Vietnam, Barma, Thajsko. Do Evropy se dováží pouze okrajově a k dostání je hlavně v obchodech s asijskými potravinami.